POMPEI

Itálie, region Kampánie, metropolitní oblast Neapole

Hromadná katastrofa nikdy nepřestane fascinovat lidskou zvědavost, zejména ta, která po sobě zanechala komplet pohřbené město i s lidmi. Tady se život zastavil během jednoho dne a jako živé svědectví jednoho z fragmentů antického světa zůstal zachován celá dvě milénia. Ve starých Pompejích máme k dispozici skutečně třírozměrné setkání s dokonalou atmosférou starověkého města, jeho obyvateli a jejich všedními životy.

Před fatálním výbuchem Vesuvu byly Pompeje moderním provinčním městem. Takovou VIP zónou velkého Říma a významným přístavem. Nebyly však od založení římským městem, ani název není z latiny a neznamená nic "pompézního", jak se často traduje. Pochází z jazyka starých Osků nebo Samnitů ze slovního základu "pope", což znamenalo číslo 5. Pravděpodobně symbolizovalo pět národnostních menšin, které ve městě žily, ačkoliv v době římské samosprávy jich tam bylo daleko víc. Oskové založili menší město už v 7.století před Kristem při ústí řeky Sarno. Přístaviště už tam bylo a již dávno předtím jej využívali řečtí a féničtí obchodníci, kteří se pohybovali mezi Paestem a Cumae. Řecká kultura a obchod se brzy staly součástí místního koloritu a obě kultury se smísily. Do příchodu Římanů následoval ještě vliv etruský a samnitský. Napřed město sympatizovalo s Římem, pak se mu zase postavilo a výsledkem byla jeho kolonizace, trest a římská samospráva. Římský vkus/nevkus výrazně změnil a nahradil původní urbanismus, nicméně město rozšířil, zmodernizoval a učinil z něj oblíbenou destinaci římské smetánky a bohatých obchodníků.

V roce 62 zničilo město mohutné zemětřesení. Lidé se přesto pustili s vervou do obnovy města, aniž by brali v potaz souvislost možného nebezpečí v podobě blízkého Vesuvu. Pokud si připustili, že Vesuv je sopka, měli za to, že se bude projevovat podobně jako Stromboli nebo Etna. Tyto dva vulkány si pravidelně ulevují od své obrovské energie prostřednictvím otevřeného jícnu, což představuje relativně bezpečný typ sopky. Vesuv tím velmi podcenili a následná erupce v roce 79 se jim stala osudnou. Pohodu krásného azurového dne narušilo zemětřesení. Ačkoliv nevál vítr, moře se začalo vzdouvat. Z úpatí Vesuvu začala hromadně prchat zvířata, dobytek v chlévech se plašil a domácí zvířata se chovala vyděšeně. Následovala ohlušují obrovská rána, provázena silným rachotem a dalším zemětřesením. Vesuv se roztrhl, šlehaly z něj plameny a do ovzduší vylétl mohutný sloup pyroklastik. Mrak zakryl slunce a hnal se s větrem na Pompeje. V příštích hodinách bylo město zasypáno sopečným popelem, úlomky pemzy a obsidiánu a dalším vulkanickým materiálem. Dvě žhavé pyroklastické vlny se sirnými výpary dorazily všechno, co zůstalo naživu. Rozednilo se až po třech dnech, kdy se Vesuv uklidnil, vítr rozfoukal mraky a zase vysvitlo slunce. Pompeje však už neexistovaly, zůstaly pod šestimetrovou vrstvou bílého popela jako ponurého hřbitovního rubáše... Ten brzy zarostl vegetací, na úrodné sopečné půdě se začala pěstovat vinná réva, brambory a zelenina a na Pompeje se zapomnělo na celých dalších dva tisíce let...

Příběh starých Pompejí, jak jej začali odkrývat archeologové, postupně nabýval barev, kontur a odhalil mnohá tajemství. Například vztah starověkých obyvatel k sexualitě jako k posvátné energii darované lidem bohy. Obrovským překvapením byl Dům chirurgů, kde se našlo množství chirurgických nástrojů svou dokonalostí odpovídající současným: skalpely, stomatologická zrcátka, stetoskop... Dochované fresky ve Vile mystérií svědčící o prastarém vědění sebezdokonalování a údělu duše v reinkarnacích. Tržiště se svými zákony prodeje, četná termopolia, což byly starověké fast-foody (a také velmi oblíbené) a v uzavřených amforách zbytky jídel a nápojů, které se mohly indetifikovat i přes propast tolika staletí. Například "garum" - tenkrát velmi oblíbené ochucovadlo. Byla to lehce pikantní, řídká omáčka, která se vyráběla fermentací z rybích vnitřností a kousků určitých ryb. Náš známý worchester je velmi vzdálené prapravnouče této starověké gastronomické delikatesy.